Proč je vesmírná expanze tou nejlepší životní pojistkou lidstva

Proč je vesmírná expanze tou nejlepší životní pojistkou lidstva

Žijeme na jedné jediné planetě. Bereme to jako naprostou samozřejmost, protože nic jiného lidstvo zatím nezažilo. Jenže z dlouhodobého pohledu je to extrémní hazard. Všechno, co jsme kdy vybudovali – naše města, technologie, umění, vědecké archivy, státy i samotná genetická linie lidského druhu – je vsazené na jednu jedinou kartu. Na jedno kosmické těleso.

Země je náš jediný domov a musíme se o ni starat nejlépe, jak dovedeme. To ale nemění nic na faktu, že civilizace závislá na jediné planetě nemá žádnou zálohu. Pokud by nás zasáhla skutečně masivní katastrofa, nebudeme řešit lokální krizi nebo geopolitické otřesy. Budeme hrát o absolutní konec hry.

Všechna vajíčka v jednom košíku

Pravděpodobnost rizik se liší. Některá znamenají „jen“ globální krizi, jiná mohou lidstvo vymazat z mapy. Nejde přitom o žádné sci-fi scénáře. Hrozby, které by mohly definitivně ukončit naši budoucnost, reálně existují.

• Přírodní hrozby: Například dopad masivního asteroidu. NASA sice dnes monitoruje blízkozemní objekty a buduje základy planetární obrany, ale stále jde o vzácné, avšak reálné nebezpečí.

• Hrozby, které si pěstujeme sami: S tím, jak roste naše technologická vyspělost, stoupá i naše schopnost nevratně si ublížit. Globální jaderný konflikt, syntetické pandemie nebo neukočírované technologie zítřka.

Filozof Toby Ord, který se specializuje na existenční rizika, upozorňuje, že lidstvo se momentálně nachází v mimořádně zranitelné fázi. Naše technologická síla totiž roste raketovým tempem, ale naše moudrost a schopnost s ní bezpečně zacházet žalostně pokulhávají.

Měsíc a Mars nejsou únikový východ

Často se objevuje logická námitka: „Nejdřív bychom měli vyřešit problémy tady na Zemi.“ To je naprosto v pořádku – pokud by ovšem vesmírná expanze měla sloužit jako úniková cesta pro vyvolené. Jenže takhle to nefunguje.

Vesmírný program není pokus vykašlat se na Zemi a zdrhnout. Žádná druhá Země, kam bychom se mohli zítra přestěhovat, neexistuje. Mars, Měsíc ani orbitální stanice nebudou v dohledné době pohodlným místem k životu. Jsou to extrémně nehostinná prostředí, kde každá chyba bolí.

Lepší je představit si to jako zálohování dat. Když si zálohujete fotky z telefonu na cloud, neznamená to, že chcete svůj telefon zahodit nebo rozbít. Jen se jistíte pro případ, že vám spadne do vody. Lidská přítomnost mimo Zemi nesnižuje naši povinnost chránit domovskou planetu. Pouze snižuje závislost lidstva na jednom jediném kusu skály.

Od vlajek v prachu ke skutečné soběstačnosti

Skutečná civilizační pojistka nevznikne tím, že na Marsu nebo Měsíci přistane pár astronautů, zapíchnou tam vlajku, udělají si selfie a po týdnu odletí domů. To je sice skvělý marketing a nutný první krok, ale strategicky to nic neřeší.

Aby vesmírná expanze dávala smysl, musíme vybudovat trvalou a hlavně soběstačnou infrastrukturu. To znamená:

• Uzavřené systémy podpory života (recyklace vody, vzduchu, pěstování potravin).

• Schopnost těžit suroviny a vyrábět náhradní díly přímo na místě.

• Dlouhodobá ochrana lidského zdraví před radiací a nízkou gravitací.

Přesně tímto směrem se dnes dívá program Artemis od NASA. Nejde v něm jen o to „vrátit se na Měsíc“, ale vybudovat tam udržitelnou základnu, která poslouží jako technologický trenažér pro budoucí posádky mířící k Marsu. Nejsme sice ještě ani na začátku stavby té pomyslné pojistky, ale konečně začínáme vyvíjet nástroje, bez kterých ji nikdy nepostavíme.

Snížit riziko na nulu nelze

Slovo „pojistka“ je potřeba brát doslova. Pojistka vám nezaručí, že nevyhoříte. Vesmírný program lidstvo automaticky nespasí před válkami, klimatickými změnami ani politickou hloupostí. Naopak, dost možná přinese nové problémy – militarizaci oběžné dráhy, geopolitické přetlačování o mimozemské zdroje nebo právní chaos.

Může ale změnit jednu zásadní věc: odstraní tzv. single point of failure (jediný bod selhání). Dokud jsme všichni tady, stačí jedna fatální chyba a lidský příběh končí. Jakmile ale budou mimo Zemi existovat komunity schopné samostatného přežití, šance na úplné vyhlazení naší civilizace drasticky klesne.

Pohled za horizont staletí

V nejbližších desetiletích budou kosmické lety drahé, neefektivní a plné selhání. Rakety budou vybuchovat, projekty budou mít zpoždění a rozpočty budou bobtnat. To je v pořádku, žádná strategická infrastruktura nevznikla přes noc.

Při úvahách o vesmíru se ale musíme dívat dál než za horizont příštího volebního období. Otázka zní: Má civilizace, která chce přežít tisíce nebo miliony let, zůstat navždy zavřená v jednom pokoji?

Pokud je odpověď ne, pak vesmírný výzkum není jen drahým koníčkem pro technologické nadšence a miliardáře. Je to jedna z nejdůležitějších strategických investic do naší budoucnosti. Záchrannou síť totiž nezačnete splétat až ve chvíli, kdy padáte do propasti. Musíte ji mít hotovou dávno předtím.

Hlavní inspirační zdroje

• NASA: Planetary Defense & Near-Earth Object Observations (Programy pro planetární obranu)

• NASA: Artemis / Moon to Mars program (Strategie udržitelného návratu na Měsíc a cesty na Mars)

• Toby Ord: The Precipice: Existential Risk and the Future of Humanity (Kniha o existenčních rizicích lidstva)

• Nick Bostrom: Astronomical Waste (Práce o kontextu technologického zpoždění a lidského potenciálu)