Přejít k hlavnímu obsahu
Technologie a infrastruktura

Proč první kosmický prospektor mířil na balvan, který se otočí jednou za 92 sekund

Cesta k vesmírným surovinám vede přes malá tělesa. Ta se však často otáčejí tak rychle, že práce na jejich povrchu může být mimořádně obtížná.
Planetka (16) Psyche v představě výtvarníka. Podle pozemských měření jde o směs kovu a horniny. Ilustrace: NASA/JPL-Caltech/ASU

Na konci února 2025 odstartovala z Floridy raketa Falcon 9 s lunárním modulem Athena firmy Intuitive Machines. Vedle modulu vezla i zhruba stokilovou sondu Odin, kterou postavila kalifornská společnost AstroForge. Firma chce z planetek těžit platinu a příbuzné kovy a Odin měl být jejím prvním průzkumníkem. 

Po zhruba 300 dnech letu měl minout planetku 2022 OB5 ve vzdálenosti zhruba jednoho kilometru a vyfotografovat ji dvěma černobílými kamerami. „Snad se bude lesknout,“ řekl před startem deníku The New York Times šéf firmy Matt Gialich.

Lesk nakonec nikdo neviděl, protože spojení se sondou se podařilo navázat jen krátce po startu, následně se ale kontakt ztratil a další komunikaci již firma neobnovila. O jejím cíli se ale astronomové od té doby dozvěděli mnohem víc a pro budoucí těžaře to není příjemné čtení.

Před startem se o planetce psalo jako o tělese s průměrem „až 100 metrů“, deník The New York Times ji přirovnával k fotbalovému hřišti. Databáze laboratoře JPL ale u 2022 OB5 uvádí absolutní hvězdnou velikost 29 a tak slabě svítí jen velmi malá tělesa. Jasnost planetky závisí na její velikosti i na tom, kolik světla odráží její povrch. 

Kdyby byla černá jako uhlí, měřila by asi 12 metrů, s odrazivostí obvyklou u planetek pokládaných za kovové pět až šest metrů a s velmi světlým povrchem dva a půl metru. Pokud by měla mít 100 metrů, musela odrážet jen pouhých 0,05 procenta dopadajícího světla, mnohem méně než nejtmavší známé planetky. Desetkrát menší průměr přitom znamená tisíckrát menší objem, a tedy i 1000krát méně kovu, který by se z planetky dal získat. 

Mohli byste namítnout, že prospektorům prostě stačí vybrat si jiný, větší cíl. Ale to není zdaleka tak snadné, jak byste si mohli myslet. 

Kam se dá doletět za pár milionů

AstroForge vznikl v roce 2022 a od začátku sází na levné sondy, které staví rychle a ve vlastní režii. Odin podle firmy stál asi 3,5 milionu dolarů, jeho nástupce DeepSpace-2 má vyjít zhruba na 10 milionů. Mise OSIRIS-REx americké NASA, která v roce 2023 přivezla z planetky Bennu 121,6 gramu horniny, stála kolem 1,2 miliardy dolarů.

Tak nízkou cenu umožňuje hlavně to, že sonda nemá vlastní raketu. Letí jako přívažek lunární výpravy, raketa ji vynese směrem k Měsíci a zbytek cesty musí sonda zvládnout vlastními malými motory. Ty jí dokážou změnit rychlost jen o málo, a proto dosáhne jen na tělesa, která obíhají kolem Slunce podobně jako Země. Planetka 2022 OB5 mezi ně patří. Slunce oběhne za 380 dní po téměř kruhové dráze, skloněné k rovině zemské dráhy o necelé tři stupně, a autoři studie v Icaru ji řadí k nejsnáze dosažitelným malým tělesům, jaká známe.

Jak moc nároky na cestu zužují výběr, spočítal v roce 2014 harvardský astronom Martin Elvis. Odhadoval, kolik blízkozemních planetek by se vyplatilo těžit kvůli platinovým kovům, a ze seznamu postupně vyřazoval tělesa nevhodného složení, příliš malá i příliš vzdálená. Zbyla mu asi desítka. Prospektoři tedy nemají příliš na vybranou – a přitom jejich cíle vůbec nemusí stát za námahu. 

Kdyby byla 2022 OB5 desetimetrovou koulí z čistého železa a niklu, vážila by asi čtyři tisíce tun. Při obsahu deseti gramů platinových kovů na tunu, s nímž Elvis počítal, by jich v ní bylo kolem 40 kilogramů vzácného kovu. 

I v tomto nejpříznivějším případě by tak kov z celé planetky měl v cenách platiny hodnotu asi dva a půl milionu dolarů – méně, než stál Odin. Gialich ostatně o 2022 OB5 řekl serveru Payload, že je „lukrativní, ale ne naše nejlukrativnější“, a nejcennější cíle firma podle něj nejspíš nezveřejní nikdy. Odin měl hlavně ověřit, zda AstroForge na dálku opravdu našel kovové těleso.

Kolotoč bez zábradlí

Rozměry přitom nejsou jediný problém. Letos v lednu, když planetka prolétala asi 645 tisíc kilometrů od Země (tedy zhruba dvakrát dále než Měsíc), astronomové zjistili, že rotuje mimořádně rychle. Tým, který vedl Miguel R. Alarcon z Astrofyzikálního ústavu na Kanárských ostrovech, na ni na 42 minut namířil desetimetrový dalekohled Gran Telescopio Canarias s kamerou HiPERCAM. 

Jasnost planetky pravidelně kolísala podle toho, zda k Zemi natáčela delší, nebo kratší stranu (je nejméně o polovinu delší než širší). Z tohoto rytmu astronomové určili dobu otáčení 1,542 minuty, tedy 92,5 sekundy (nezávisle ji potvrdil dvoumetrový dalekohled na Tenerife). 

Vteřinová ručička oběhne ciferník za minutu, tomuto balvanu velkému jako rodinný dům trvá jedna otočka přibližně o polovinu déle. Pro práci na povrchu se obvykle žádá, aby jedna otočka trvala déle než hodinu, a 2022 OB5 se točí asi čtyřicetkrát rychleji. (Výsledky pozorování mimochodem vyšly v časopise Icarus pod názvem „Dosažitelná neznamená využitelná“.)

Rychlá rotace u malých planetek není výjimkou. U velmi malých blízkozemních planetek se podle Alarcona a jeho kolegů rychle otáčí nejméně 94 procent. Souvisí to s tím, co planetky drží pohromadě. Větší z nich jsou většinou hromady suti, které spojuje jen vlastní gravitace. Kdyby se otáčely rychleji než zhruba jednou za 2,2 hodiny, rozletěly by se, jak v roce 2000 ukázali Petr Pravec z ondřejovské observatoře a Američan Alan Harris. 

Tělesa menší než pár set metrů tuto hranici běžně překračují, protože jejich materiál je dost pevný, aby rychlou rotaci vydržely. Když NASA před deseti lety zvažovala, že malou planetku odchytí a dopraví k Měsíci, vyšla u nejmenších známých těles typická doba otáčení kolem 40 minut, u některých i pod půl minuty.

Bod na rovníku tělesa o průměru 5 až 15 metrů, které se otočí za 92,5 sekundy, se pohybuje rychlostí 0,2 až 0,5 metru za sekundu, jako velmi pomalý chodec. Odstředivé zrychlení tam dosahuje jedné až tří a půl setiny metru za sekundu na druhou. 

Odstředivé zrychlení na rovníku je podle studie přibližně padesátkrát větší než gravitační zrychlení, které by sondu jinak drželo na povrchu. Sonda, která by na rovník jen dosedla, by odplula pryč. Alarconův tým proto píše, že ukotvit se na takovém tělese, odebrat z něj vzorek nebo na něm těžit je se současnou technikou „velmi náročné“. Firma zvažuje nasazení magnetů – ale protože v tuto chvíli nikdo neví, z čeho se vlastně které těleso skládá, není jisté, zda by to alespoň v některých případech mohlo fungovat. 

Co je vidět ze Země

Planetky, ke kterým levné sondy prospektorů mohou doletět, totiž astronomové většinou objeví až ve chvíli, kdy proletí těsně kolem Země – na pozorování z větších dálek bývají malé. Právě u malých těles se nejhůř zjišťuje složení a nejčastěji se ukáže, že se otáčejí v řádu minut. Kdo vybírá cíle hlavně podle ceny cesty, nutně zamíří právě na ta tělesa, o kterých se toho ví nejméně.

 

AstroForge o svých cílech mluví jako o planetkách typu M, tedy kovových. Označení M vychází z pozorovaných spektrálních vlastností a odrazivosti povrchu. Takto klasifikované planetky bývají považovány za potenciálně kovové, samotné zařazení ale jejich složení nepotvrzuje. Tak vypadají železné meteority, ale i některé kamenné. 

U 2022 OB5 naměřil kanárský tým právě takové ploché, mírně načervenalé spektrum a planetku zařadil do širší skupiny X, nejspíš do podtřídy Xc nebo Xk. Do skupiny X patří kovová tělesa, ale i planetky z horniny chudé na kov a tmavá primitivní tělesa, takže kovové složení autoři za potvrzené nepovažují.

Přítomnost kovu může lépe naznačit radarové měření, protože kov odráží rádiové vlny mnohem lépe než kámen. Michael Shepard s kolegy proměřil radarem observatoře Arecibo 29 planetek hlavního pásu, které podle spektra vypadaly kovově. Odraz odpovídající převážně kovovému složení našli u 11 z nich (38 procent). Sedm z těchto 11 navíc nese stopy minerálů s vázanou vodou, které k čistému kovu nesedí. Autoři to vysvětlují srážkami s jinými planetkami, po nichž na povrchu zůstal cizí materiál.

Ani (16) Psyche, nejznámější kovová planetka, ke které letí stejnojmenná sonda NASA, zřejmě není obnažené železné jádro, jak se dřív soudilo. Podle rozboru z roku 2020 má hustotu 3 400 až 4 100 kilogramů na metr krychlový, zatímco slitina železa a niklu kolem 7 800, a kov tvoří 30 až 60 procent jejího objemu.

Jedna černobílá kamera

AstroForge (a další potenciální „astrohorníci“) tedy potřebují nejprve prozkoumat své cíle zblízka. Firma chystá další pokus se sondou DeepSpace-2, jejíž hlavní letové komponenty sestavila letos v květnu. 

Je asi dvakrát těžší než Odin (200 kilogramů), má elektrické Hallovy motory se 60 kilogramy xenonu a podle firmy dokáže změnit rychlost až o pět kilometrů za sekundu. Cíl AstroForge neoznámil, podle časopisu Aerospace America vybírá z asi 28 kandidátů.

Ještě před startem Odinu se počítalo s tím, že tato sonda (tehdy pod jménem Vestri) na planetce přistane na nohách s magnety a odhadne, kolik je v ní platinových kovů. V současnosti ovšem platí, že sonda má hlavně prokázat funkčnost, v druhé řadě pak planetku dostihnout, letět vedle ní a fotografovat ji. Přistání, případně alespoň náraz, zůstává jako možný „bonus” na konec mise.

Jediným přístrojem na palubě je černobílá kamera. Zblízka z ní půjde určit skutečnou velikost a tvar tělesa, jeho rotaci a vzhled povrchu. Ze známé velikosti a jasnosti vyjde i odrazivost, která u 2022 OB5 chyběla. Kdyby se podařilo dost přesně sledovat, jak planetka sondu přitahuje, dala by se spočítat její hmotnost a hustota.

Obsah platinových kovů ale kamera nezměří. „Nejsem si jistá, kolik se toho o složení dá zjistit jen ze snímků,“ řekla před startem Odinu Stephanie Jarmak z Harvard-Smithsonianova astrofyzikálního střediska a firma sama píše jen o „náznacích“ složení.

Jednou z možností, jak ověřit přítomnost kovového materiálu, by mohl být samotný magnetický systém uchycení. Pokud by se sonda dokázala na povrchu udržet, naznačovalo by to přítomnost feromagnetického materiálu. Ani tak by ale nebylo možné určit obsah platinových kovů. Jak těžké je zachytit se na malém, rychle rotujícím tělese, možná ukáže dřív někdo jiný. Čínská sonda Tchien-wen 2 o hmotnosti přes dvě tuny je od července u planetky Kamoʻoalewa, která se otočí přibližně za půl hodiny. Pokusí se na jejím povrchu odebrat vzorek, který má jako první čínská mise tohoto druhu dopravit zpět na Zemi. Případ 2022 OB5 tak ukazuje, že najít planetku, ke které lze levně doletět, je jen první krok. Ještě obtížnější může být zjistit, zda se na ní dá vůbec pracovat.

Hlavní zdroje

Alarcon et al.: Accessible does not mean exploitable: HiPERCAM reveals the ultra-fast rotation of 2022 OB5. Icarus, 2026.

Přečíst článek

Young: Ultra-fast asteroid rotation threatens space-mining missions. New Atlas, 2026.

Přečíst článek

NASA JPL: Small-Body Database, 2022 OB5.

Otevřít databázi

O'Callaghan: Earth's 1st asteroid mining prospector heads to the launchpad. The New York Times, 2025.

Přečíst článek

Jones: Space mining company AstroForge identifies asteroid target for Odin launch next month. Space.com, 2025.

Přečíst článek

Feldscher: AstroForge Names Target Asteroid, Signs Deal With Stoke. Payload, 2025.

Přečíst článek

AstroForge: Odin't: A Complete Debrief of Our Deep Space Mission. 2025.

Přečíst článek

Dinner: NASA has more than twice the asteroid Bennu samples it could have hoped for from OSIRIS-REx probe. Space.com, 2024.

Přečíst článek

Elvis: How many ore-bearing asteroids? Planetary and Space Science, 2014.

Přečíst článek

ESA: 40 000 near-Earth asteroids discovered. 2025.

Přečíst článek

Pravec, Harris: Fast and Slow Rotation of Asteroids. Icarus, 2000.

Přečíst článek

Hatch, Wiegert: On the rotation rates and axis ratios of the smallest known near-Earth asteroids – the archetypes of the Asteroid Redirect Mission targets. Planetary and Space Science, 2015.

Přečíst článek

Shepard et al.: A radar survey of M- and X-class asteroids. III. Insights into their composition, hydration state, & structure. Icarus, 2015.

Přečíst článek

Elkins-Tanton et al.: Observations, Meteorites, and Models: A Preflight Assessment of the Composition and Formation of (16) Psyche. JGR Planets, 2020.

Přečíst shrnutí (Eos)

Bartels: After Arecibo, NASA isn't sure what comes next for planetary radar. Space.com, 2020.

Přečíst článek

Sanchez et al.: Physical Characterization of Metal-rich Near-Earth Asteroids 6178 (1986 DA) and 2016 ED85. Planetary Science Journal, 2021.

Přečíst článek

AstroForge: DeepSpace-2.

Web společnosti

AstroForge: We Built the Spacecraft. 2026.

Přečíst článek

Pflughoeft: AstroForge preps for second attempt at reaching an asteroid. Aerospace America, 2026.

Přečíst článek

Brinkmann: NASA expects one lunar launch this year, Moon Base manager says. Aerospace America, 2026.

Přečíst článek

AstroForge: Flight Software at AstroForge. 2025.

Přečíst článek

Wikipedie: Tianwen-2.

Přečíst heslo

Josef Janků

Publicista zaměřený na vědu, technologie a jejich dopady na společnost. Psal pro Technický týdeník, přispíval na web Technet.cz a spolupracoval také s Finmagem, kde se zabýval umělou inteligencí a proměnami lidské práce. V jeho textech se potkávají nové materiály, energetika i rozhovory s vědci a lidmi z technické praxe. Zajímají ho příběhy za objevy, okolnosti jejich vzniku a cesta od slibného experimentu ke skutečnému využití. Snaží se složitá témata vysvětlovat srozumitelně a s odstupem od okamžitého nadšení. Ptá se, co technologie skutečně dokážou, komu mohou prospět a jaké otázky s sebou přinášejí.

Napište redakci k tomuto článku

Našli jste chybu, nepřesnost nebo máte doplnění? Vzkaz jde přímo redakci a nezveřejňuje se.

Odebírejte Expansio.org

Jednou týdně souhrn článků a krátký text redakce. Zdarma, každou sobotu ráno.

Odeslání proběhlo úspěšně, přihlášení potvrdíte v emailu.