Budou na Marsu vyrábět stavební materiál kvasinky?
Stavět na Zemi není vždy snadné. Ale Mars je pro stavitele doslova noční můrou. Panuje tam mráz, atmosféra je řídká jako mlžný opar a povrch Marsu neustále skrápí intenzivní kosmické záření. Pokud by tohle někoho neodradilo, je ještě nutné dopravit na rudou planetu dostatek stavebního materiálu, což by za současné situace bylo velmi komplikované a nesmírně drahé.
Proto vědci hledají možnosti, jak se dopravě materiálu ze Země na Mars v co největší míře vyhnout. Řešením by bylo v co největší míře využít materiály, které už na Marsu jsou. Otázkou je, jak na to.
Výzkumný tým Hongkongské vědecko-technologické univerzity (HKUST) nabízí pozoruhodné řešení. Vymysleli stavební materiál, který bude obsahovat marťanskou horninu, želatinu a geneticky upravené kvasinky. S touto směsí je možné tisknout na 3D tiskárně a výsledný produkt následně nechat vytvrdnout v prostředí s nízkou teplotou a tlakem, což je pro rudou planetu ideální. Výsledkem je lehký, porézní materiál, jehož výroba není závratně energeticky náročná.
Sušení potravin mrazem a stavby na Marsu
Původní myšlenka pochází od vedoucího výzkumu, stavebního inženýra Jishena Qiua. Přemýšlel o tom, co se děje s potravinami při sušení mrazem lyofilizací. Zmrazená voda se při nízkém tlaku mění z ledu přímo na vodní páru a materiál po vyschnutí získává pevnější, porézní strukturu. Qiuovi došlo, že Mars vlastně takové prostředí nabízí. S kolegy proto využili nízkou teplotu a tlak rudé planety přímo ve výrobním procesu marťanského stavebního materiálu.
Základem je písek vyrobený z rozemleté horniny napodobující marťanský regolit. Ten dodává materiálu objem a mechanickou strukturu. Druhou složkou je „lepidlo“ tvořené želatinou a speciálně přizpůsobenými kvasinkami Saccharomyces cerevisiae. Badatelé je geneticky upravili tak, aby na povrchu svých buněk vytvářely vysoce adhezivní proteiny, včetně těch, které využívají mlži k přichycení k podkladu.
Stavební kvasinky pro marťanské kolonisty
Želatina propojuje jednotlivé složky směsi a poskytuje kvasinkám prostředí, v němž mohou růst. Kvasinky s adhezivními proteiny zase pomáhají vytvářet pevné vazby mezi částicemi materiálu. Když tato směs projde tryskou 3D tiskárny, přijde na řadu samotný Mars. Při teplotě kolem mínus 30 °C a tlaku 0,01 atmosféry voda ve směsi zmrzne a následně sublimuje. Odpaří se bez toho, aby prošla kapalnou fází. V materiálu nakonec zůstanou mikroskopické póry a vznikne lehká struktura připomínající pěnu.
Na velká marťanská obydlí je samozřejmě ještě poněkud brzy. Hongkongský tým zatím svým novým stavebním materiálem tiskl drobné kopulovité konstrukce vysoké 45 milimetrů a široké 30 milimetrů, zhruba velikosti krabičky zápalek. Přesto ale materiál předvedl velmi slušnou pevnost v tlaku 10 až 12 MPa, což odpovídá pevnosti některých druhů nekvalitního betonu.
Podle Qiua by materiál s těmito vlastnostmi mohl na Zemi unést jedno- až dvoupodlažní budovu. Protože ale gravitace na Marsu představuje jen asi 38 % pozemské gravitace, teoreticky by tam z něj mohli vybudovat i vícepodlažní stavby. Jsou to ale zatím jen odhady založené na laboratorních experimentech, které bude nutné ověřit přímo na rudé planetě.
Úsporný kvasinkový beton
Proč prostě nepoužít beton, jak ho známe na Zemi? Překážkou je hlavně velká spotřeba energie, která nebude na Marsu na rozdávání. Jedním z dříve navržených materiálů, s nímž se počítá pro Mars, je například sírový beton, při jehož výrobě by se marťanská síra zahřívala přibližně na 115 až 120 °C. Podobné technologie vyžadují značné množství energie a také zařízení, která jsou schopná pracovat při vysokých teplotách.
Při výrobě hongkongského „kvasinkového betonu“ se nevyužívá zahřívání ale naopak chlad a nízký tlak. Badatelé odhadují, že za stejných podmínek může být výroba tohoto biomateriálu o jeden až dva řády méně energeticky náročná, než kdyby se marťanský regolit tepelně zpracovával. Pozoruhodná je i „živá“ příměs, kterou je možné recyklovat. Pokud se stavba na Marsu jednoho dne rozebere, kvasinky bude možné zachránit a znovu je namnožit pro další stavby. Jak říká Qiu, pokud přežije alespoň jedna jediná kvasinka, můžete si je znovu vypěstovat.
Přežijí kvasinky Mars?
Výsledek výzkumu je působivý, ale rozhodně to neznamená, že si případní kolonisté už klidně mohou tisknout marťanské paneláky. Zatím se experimentovalo výhradně v pozemské laboratoři, byť to bylo za podmínek napodobujících Mars. Nevíme, jestli by použité kvasinky opravdu po dlouhou dobu přežily na Marsu, zejména pokud jde o společné působení radiace, výrazného kolísání teploty a nízkého tlaku. Výzkum také zatím neřešil technické otázky, včetně životnosti, propustnosti, tepelné vodivosti či ochrany obytných prostor vytvořených z tohoto nového materiálu.
Ať už se ale „stavebním“ kvasinkám bude na Marsu dařit nebo ne, stále platí, že některé suroviny bude nutné přivážet ze Země. Současná receptura na nový beton používá vepřovou želatinu a živiny pro kvasinky. Vědci už sice vyvíjejí i variantu materiálu bez želatiny, její mechanické vlastnosti však zatím zaostávají za původní směsí.
Qiu odhaduje, že vybudování reálné infrastruktury pro výrobu těchto materiálů na Marsu, by stále vyžadovalo dopravu stovek tun nákladu ze Země. Význam této technologie tedy nespočívá v tom, že by umožnila postavit marťanský dům bez podpory ze Země, ale v možnosti při takové stavbě výrazně zvýšit podíl marťanských surovin a současně snížit energetické nároky jejich zpracování.
Zdroje a další informace:
Ning Liu et al.: Engineered living building material for low-energy construction on Mars. Chem Circularity, 2026.
Přečíst článek
Témata: Mars